Popis
Tuhé znečišťující částice, polétavý prach, suspendované částice, aerosol, kouř, dým, prach, opar, mlha, PM10, PM2,5…
To všechno jsou různé názvy pro různorodou směs organických a anorganických částic různého skupenství, velikosti, složení a původu.
Mimo chemických látek (kovy, organické látky, soli, sloučeniny zemské kůry) zahrnují částice i bioaerosoly (bakterie, spory plísní, viry, pylová zrna) a látky zachycené na povrchu těchto částic.
Následující obrázek znázorňuje velikost částic PM10 a PM2,5.

Z hlediska původu se částice dělí na primární a
sekundární
Primární – emitované z:
Sekundární – vznikající až v ovzduší chemickými a fyzikálními procesy (nukleace, kondenzace), resuspenzí (zvířením) nebo vlivem meteorologických faktorů.
Typickými hrubými částicemi jsou zvířený prach, primární emise a bioaerosoly. Příkladem zdroje ultrajemných částic mohou být například dieselové (vznětové) motory.
Částice jsou významným rizikovým faktorem s mnohočetným efektem na lidské zdraví. Současně působí i jako nosič pro některé další škodliviny.
Účinek na zdraví závisí na velikosti, tvaru a chemickém složení částic a uvádí se zvýšení celkové nemocnosti i úmrtnosti, zejména na onemocnění srdce a cév, snížení plicních funkcí a zkrácení délky života – tzv. předčasná úmrtnost.
Aby částice mohla uplatnit svůj biologický účinek, musí v organismu zůstat.
Proto se za nejvýznamnější z hlediska vlivů na zdraví, zejména ovlivnění úmrtnosti, považují jemné (PM2,5) až ultra jemné částice, které se dostávají nejhlouběji do organizmu a mohou se zde jak usazovat tak i dále reagovat a pronikat do cílových orgánů.
Mimo základní struktury mohou obsahovat polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), kondenzované organické či kovové páry, z nichž některé z nich mají potenciální mutagenní a rakovinotvorný účinek.

Vysoké koncentrace částic v ovzduší představují velký problém ve světě, ve státech Evropské Unie a také v České republice, která patří mezi státy, jenž neplní legislativní požadavky Evropských Společenství.